Rozprava o Roztoceni Kola Zakona = Dhamma-cakka-ppavattana
Sutta. Rozprava o Znaku 'ne-ja'
= Anatta-lakkhana Sutta. Rozprava o Ohni = Aditta-pariyaya Sutta. Rozprava
ke Kalamum
= Kalama Sutta. Rozprava o Pestovani Laskavosti = Karaniya-metta Sutta.
Miroslav Rozehnal
1993
p.3
Buddhovy Rozpravy
sv. 1
Rozprava o roztočení kola zákona
(Dhamma-čakka-ppavattana sutta)
Rozprava o znaku ‘ne-já’
(Anattá-lakkhana sutta)
Rozprava o ohni
(Áditta-parijája sutta)
Rozprava ke Kálamům
(Kálama sutta)
Rozprava o pěstování laskavosti
(Karaníja-mettá sutta)
z pálijských originálu přeložil
Miroslav Rozehnal
Sdružení přátel Indie
DharmaGaia
Praha 1994
p.4
© Miroslav Rozehnal, 1993
© DharmaGaia, 1994
ISBN 80-901225-8-2
p.5
Úvodní poznámka
Když se Bódhisatta (jak je nazýván Buddha před svým probuzením) věnoval tvrdé a neplodné askezi, rozšířily se zprávy o jeho činnosti natolik, že se u něj shromáždilo pět žáků (Kondaňňa, Bhaddija, Vappa, Mahánáma, Assadždži), kteří čekali, dojde-li touto cestou probuzení, aby je pak učil, jak toho mohou také dosáhnout.
Když pak Bódhisatta pochopil, že cesta askeze je extrémem stejně jako oddávání se smyslovým požitkům, askeze zanechal. Oněch pět asketů, kteří si od něj hodně slibovali, bylo zklamáno, neboť se domnívali, že zanechal snah o probuzení vůbec. Proto od něj odešli a ponechali ho jeho osudu.
Bódhisatta své úsilí samozřejmě nevzdal, ale hledal novou cestu k dosažení svého cíle. Dal se pak střední cestou (madždžhima patipadá). Začal s jednoduchou meditační technikou pozorování nádechu a výdechu (ánápána sati). [1] Postupně docházel hlubšího a hlubšího vhledu, až k ránu dosáhl onoho kýženého cíle, probuzení mysli (bódhi), a stal se tedy Buddhou, Probuzeným.
Když se potom po nějaké době rozhodl, že bude učit způsob, jakým tohoto probuzení dosáhnout, přemýšlel, u koho by mohl začít. A právě tehdy si vzpomněl na oněch pět asketů, kteří už předtím projevovali vysoký stupeň moudrosti, a dalo se očekávat, že jeho nauku (Dhamma) rychle pochopí.
1) Bližší informace o této metodě najde čtenář ve 3. svazku Buddhových rozprav, tj. v knize Nyanaponiky Théry, Jádro buddhistické meditace (DharmaGaia, 1994).
p.6
Vydal se tedy do Báránasí (dnešní Váránasí či Benáres), což bylo (a dosud je) středisko vzdělanosti. Tam se totiž vypravilo oněch pět asketů poté, co ho opustili. Usadili se poblíž Báránasí, v místě zvaném Isipatana (dnešní Sárnáth). Tehdy bylo zvykem, že potulní asketové (samana) přespávali v lesích a hájích poblíž měst či vesnic. U Báránasí byla jedním z těchto míst právě Isipatana, zejména Gazelí háj (Migadája), kde se usídlilo i našich pět asketů.
Tam je taky Buddha našel. Už když jej z dálky viděli, říkali si: „Hle, přichází asketa Gótama (Buddhovo rodinné jméno), jenž vzdal své snažení a vrátil se ke smyslovým požitkům. Dělejme, jako že tu není, nikdo z nás ho nepozdraví ani mu nepodá vodu.“ Ale když Buddha dorazil, přece jen ho pozdravili a vodu mu podali. Bylo to prý dík síle jeho osobnosti. Nicméně oslovovali ho stále ‚příteli‘ (ávusó), jako by jim byl roven, a nevěřili, že by skutečně dosáhl svého cíle, probuzení mysli. Teprve když se jich Buddha zeptal, zda ho už takto slyšeli mluvit, tj. tvrdil-li už někdy, že probuzení dosáhl, uznali, že dosud ne, a jejich nedůvěra byla nahlodána. Potom je Buddha požádal, aby ho vyslechli, a začal mluvit. To, co pronesl, bylo právě Roztočení kola zákona, první rozprava, kterou zde předkládáme.
Po proslovení této rozpravy dosáhl Kondaňňa, jeden z žáků, prvního stupně na cestě k probuzení, tzv. sótápatti.
Brzy po prvním kázání následovalo druhé, nazvané rozprava o znaku ‚ne-já‘.
Zde Buddha podrobně rozpracoval další z podstatných bodů svého učení, tzv. tilakkhana, tj. tři cha-
p.7
rakteristiky existence. První z nich je aničča, nestálost, která nás upamatovává na pomíjivost všeho, co existuje. Druhá charakteristika je dukkha, strastnost, která vyplývá z nestálosti. Třetí je konečně anattá, ‚ne-já‘, jež je následkem předchozích dvou. Jak říká Buddha, vše je pomíjivé, to, co je pomíjivé, je strastné a není o tom možno říct, že je to mé ‚já‘.
Po ukončení této rozpravy se všech pět mnichů stalo arahaty, tj. dosáhli probuzení.
Třetí rozprava byla pronesena o nějakou dobu později, když už se řady sanghy mírně rozrostly. Bylo to po tom, co Buddha získal jako své žáky velkou a známou skupinu asketů.
Zde Buddha podal výklad o metodě, jak dosáhnout ukončení strasti. Vše kolem nás ‚hoří‘ plamenem chtivosti, nenávisti a zaslepenosti, těchto ‚tří kořenů zla‘. Když si to Buddhův žák dobře uvědomí, začne se odvracet od těch věcí, na nichž se tento plamen můž živit, tj. od šesti smyslů (mysl je chápána jako jeden ze smyslů), jejich příslušných předmětů, vědomí, které vznikne vnímáním daného předmětu, kontaktu mezi smyslem, předmětem a vědomím, a konečně pocitů, které v závislosti na celém tomto procesu vzniknou.
Z tohoto odvrácení se pak rodí svoboda, jak je konečně v textu řečeno nejlépe.
Za poznámku stojí, že po ukončení Buddhovy rozpravy dosáhlo všech tisíc mnichů, bývalých asketů, arahatství.
V našem čtvrtém textu Buddha mluví k duchovně hledajícím lidem, zmateným množstvím rozličných guruů a praktik (což je tak trochu i problém současné doby).
p.8
Buddha jim dal deset základních kritérií, na jejichž základě by neměli tu kterou nauku přijímat. Ještě důležitější než oněch deset bodů je zde ale další část, vysvětlující základní kritéria pro přijetí nauky. Zjistíme-li tedy, že nauka vede ke strasti kterékoli bytosti, pak to není dobrá nauka a měli bychom ji odmítnout. Vede-li ale ke štěstí všech, pak ji můžeme přijmout.
V druhé části sutty je pak vysvětlena metoda meditace tzv. stavů božského dlení (brahma-vihára): laskavosti, soucitu, spolucítěné radosti a vyrovnanosti, jejichž vrcholem je dosažení ‚čtyř jistot‘. Člověk, jenž praktikuje podle návodu, získává tyto jistoty ohledně toho, co se může stát po smrti. Je takříkajíc ‚pojištěn‘ pro všechny případy.
V závěru sutty se pak Kálámové stávají Buddhovými laickými žáky (upásaka).
Nutno poznamenat, že text není možno chápat (jak se to občas děje) jako absolutní skepsi. Všechny Buddhovy rozpravy byly směřovány, tj. byly řečeny hlavně pro ty, kteří poslouchali, byly jim ‚šity na míru‘. Viděl-li tedy Buddha, že Kálámové jsou schopni rozeznat, co je dobro a co zlo, mohl je pobídnout, aby to také rozeznali sami a bez cizí pomoci.
Poslední text našeho výboru pojednává výhradně o způsobech, jak rozvíjet laskavost (mettá), jeden ze čtyřech stavů božského dlení. Podle tradice Buddha pronesl tuto rozpravu k mnichům, kterří byli z meditace vyrušováni nadpřirozenými silami. Důležité je zde rozvíjení onoho pocitu lásky ke všem živým bytostem.
p.9
Poznámka k překladu
Pálijština je staroindický jazyk, blízce příbuzný sanskrtu. Překladatel z těchto jazyků naráží na celou řadu problémů. Pálijská syntax i slovní zásoba se velmi liší od těch, které známe z moderních jazyků. Je tedy možno buď překládat ‚doslovněji‘, což se nepříznivě projeví na čtivosti, nebo překlad ‚přebásnit‘, což může pozměnit původní duch díla.
Já jsem při překládání dal přednost prvímu způsobu a snažil jsem se zůstat co nejblíž originálu. Zároveň jsem ale zkoušel dát textům jistou svěžest, aby nepůsobily ‚zatuchle‘.
Různí přátelé soudí o výsledku tohoto snažení velmi kriticky. Čtenář je vyzýván, aby si udělal vlastní úsudek.
M. Rozehnal
p.11
Rozprava o roztočení kola zákona
(Samjutta-nikája, Mahá-vagga, Sačča-samjutta, 11)
Takto jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Báránasí, v místě zvaném Isipatana, v Gazelím háji. Tam Vznešený oslovil skupinu pěti mnichů: „Ó mnichové, existují dva extrémy, kterým by se měl vyhnout ten, kdo odešel do bezdomoví:
1) Je to tato připoutanost ke smyslovým rozkoším a ke světským potěšením, jež je nízká, ubohá, prováděná běžnými lidmi, neušlechtilá, neužitečná;
2) a tato připoutanost k vlastnímu umrtvování, jež je strastná, neušlechtilá a neužitečná.
Mnichové, když se Tathágata vyhnul oběma těmto extrémům, pochopil Střední cestu, jež umožňuje vidění a vědění, vede ke klidu, k vyššímu poznání, k plnému probuzení, k nibbáně.
A co je, mnichové, ona Střední cesta, kterou Tathágata pochopil a jež umožňuje vidění a vědění, vede ke klidu, k vyššímu poznání, k plnému probuzení, k nibbáně? Je to právě tato Ušlechtilá osmidílná stezka: pravé pochopení, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé úsilí, pravá bdělost, pravé soustředění.
p.12
Vskutku, mnichové, toto je ona Střední cesta, kterou Tathágata pochopil, jež umožňuje vidění a vědění, vede ke klidu, k vyššímu poznání, k plnému probuzení, k nibbáně.
Vskutku, mnichové, toto je Ušlechtilá pravda o strasti: zrození je strastné, stárnutí je strastné, nemoc je strastná, smrt je strastná, spojení s nemilými věcmi je strastné, odloučení od věcí milých je taky strastné, když člověk neobdrží, co si přeje, to je taky strastné – stručně – pět složek ulpívání je strastných.
Vskutku, mnichové, toto je Ušlechtilá pravda o vzniku strasti: je to tato žízeň, jež vede k opětovné existenci, je spojena s potěšením a vášní a nachází radost zde či tam. Jsou to: žízeň smyslů, žízeň po existenci, žízeň po neexistenci.
Vskutku, mnichové, toto je Ušlechtilá pravda o zániku strasti: je to zničení právě této žízně beze zbytku, její opuštění, odhození, osvobození, neulpívání na ní.
Vskutku, mnichové, toto je Ušlechtilá pravda o cestě, vedoucí k zániku strasti: je to právě tato Ušlechtilá osmidílná stezka: pravé pochopení, pravé myšlení, pravá řeč, pravé jednání, pravé živobytí, pravé úsilí, pravá bdělost, pravé soustředění.
‚Toto je Ušlechtilá pravda o strasti‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o strasti by měla být plně pochopena‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda
p.13
o strasti je plně pochopena‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.
‚Toto je Ušlechtilá pravda o vzniku strasti‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o vzniku strasti by měla být odstraněna‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o vzniku strasti je odstraněna‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.
‚Toto je Ušlechtilá pravda o zániku strasti‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o zániku strasti by měla být uskutečněna‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o zániku strasti je uskutečněna‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.
‚Toto je Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zániku strasti‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚Tato Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zániku stras-
p.14
ti by měla být rozvinuta‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo. ‚tato Ušlechtilá pravda o cestě vedoucí k zániku strasti je rozvinuta‘, tak ve mně, mnichové, vzniklo vidění věcí dříve neslyšených, vzniklo poznání, vznikla moudrost, vzniklo vědění, vzniklo světlo.
Tak dlouho, mnichové, dokud ve mně nebylo úplně čisté vědění a vidění pravé skutečnosti ve vztahu k těmto čtyřem Ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, potud jsem, mnichové, právě v tomto světě s bohy, s Máry, s Brahmy, se zástupy samanů a bráhmanů, s bohy a lidmi neprohlašoval, že jsem uskutečnil nejvyšší pravé probuzení.
Ale od té doby, mnichové, co ve mně je úplně čisté vědění a vidění pravé skutečnosti ve vztahu k těmto čtyřem Ušlechtilým pravdám, v těchto třech okruzích a dvanácti dílech, od té doby, mnichové, právě v tomto světě s bohy, s Máry, s Brahmy, se zástupy samanů a bráhmanů, s bohy a lidmi prohlašuji, že jsem uskutečnil nejvyšší pravé probuzení.
Vznikla ve mně vědomost a vidění: ‚Nevyvratitelné je osvobození mé mysli, toto je poslední zrození, teď už přede mnou není žádná další existence‘.“
Toto řekl Vznešený. Potěšena skupina mnichů souhlasila s tím, co Vznešený řekl.
A vskutku, když byl podán tento výklad, v ctihodném Kondaňňovi vyvstalo oko Dhammy, zbavené prachu, zbavené nečistot: „Cokoli má povahu vzniknout, to všechno má povahu zaniknout.“
p.15
Když Vznešený roztočil Kolo zákona, pozemní božstva provolala tato slova: „Vznešený v Báránasí, V Isipataně, v Gazelím háji roztočil toto Kolo zákona, které nemůže být zatočeno zpět žádným samanou, bráhmanem nebo bohem, Márou či Brahmou, ani kýmkoli jiným na světě.“
Slyše slova pozemních božstev i všechna ostatní božstva na všech úrovních existence [1a] provolala tato slova: „Vznešený v Báránasí, V Isipataně, v Gazelím háji roztočil toto Kolo zákona, které nemůže být zatočeno zpět žádným samanou, bráhmanem nebo bohem, Márou či Brahmou, ani kýmkoli jiným na světě.“
Takto zde, v ten moment a v tu chvíli, dosáhl hluk až po brahmovský svět. A celých těchto deset tisíc světových elementů se zachvělo, zatřáslo a bylo otřeseno. Na světě se objevila velká nezměrná záře, přesahující i velikou sílu božstev.
Potom Vznešený pronesl radostná slova: „Vskutku, můj drahý Kondaňňa pochopil, vskutku, můj drahý Kondaňňa pochopil!“
Od té doby se proto jméno Aňňákondaňňa stalo novým jménem ctihodného Kondaňňi.
1a). V originále jsou explicitně jmenovány všechny vrstvy bohů, z nichž každá slyší slova od vrstvy těsně pod ní a předá ji dál. Celé toto předávání tedy zabírá mnoho odstavců. Pro jejich nedůležitost jsem je vypustil. Jmenujme ale aspoň zde všechny: Čátummahárádžiká-, Távatimsá-, Jámá-, Tusitá-, Nimmánarati-, Paranimmitavasavattiná-, Brahmapárisadždžá-, Brahmapuróhitá-, Mahábrahmá-, Parittábhá-, Appamánábhá-, Ábhassará-, Parittasubhá-, Appamánasubhá-, Subhakinhaká-, Véhapphalá-, Avihá-, Atappá-, Sudassá-, Sudassí-, Akanitthaká devá.
p.16
Rozprava o znaku ‚ne-já‘
(Samjutta-nikája, Khandha-vagga, Khandha-samjutta, 59)
Takto jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Báránasí, v místě zvaném Isipatana, v Gazelím háji. Tam oslovil Vznešený skupinu pěti mnichů: „Mnichové!“ A oni mu odpověděli: „Ctihodný pane!“ Vznešený pak pronesl toto:
„Mnichové, tělo je ‚ne-já‘. Kdyby totiž tělo bylo ‚já‘, nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: „Ať je mé tělo takové a takové a ne jiné.‘
Ale jelikož je tělo ‚ne-já‘, proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: ‚Ať je mé tělo takové a takové a ne jiné.‘
Mnichové, pociťování je ‚ne-já‘. Kdyby totiž pociťování bylo ‚já‘, nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: „Ať je mé pociťování takové a takové a ne jiné.‘
Ale jelikož je pociťování ‚ne-já‘, proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: ‚Ať je mé pociťování takové a takové a ne jiné.‘
Mnichové, vnímání je ‚ne-já‘. Kdyby totiž vnímání bylo ‚já‘, nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: „Ať je mé vnímání takové a takové a ne jiné.‘
p.16
Ale jelikož je vnímání ‚ne-já‘, proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: ‚Ať je mé vnímání takové a takové a ne jiné.‘
Mnichové, mentální formace jsou ‚ne-já‘. Kdyby totiž mentální formace byly ‚já‘, nevedly by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: „Ať jsou mé mentální formace takové a takové a ne jiné.‘
Ale jelikož jsou mentální formace ‚ne-já‘, proto vedou k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: ‚Ať jsou mé mentální formace takové a takové a ne jiné.‘
Mnichové, vědomí je ‚ne-já‘. Kdyby totiž vědomí bylo ‚já‘, nevedlo by k trápení a bylo by je možno ovládat dle svého přání: „Ať je mé vědomí takové a takové a ne jiné.‘
Ale jelikož je vědomí ‚ne-já‘, proto vede k trápení a není možno je ovládat dle svého přání: ‚Ať je mé vědomí takové a takové a ne jiné.‘
Co si myslíte, mnichové: je tělesnost trvalá nebo pomíjivá?“
„Pomíjivá, pane.“
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?“
„Strastné, pane.“
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé ‚já‘?“
„To vskutku ne, pane.“
Co si myslíte, mnichové: je pociťování trvalé nebo pomíjivé?“
„Pomíjivé, pane.“
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?“
„Strastné, pane.“
p.18
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé ‚já‘?“
„To vskutku ne, pane.“
Co si myslíte, mnichové: je vnímání trvalé nebo pomíjivé?“
„Pomíjivé, pane.“
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?“
„Strastné, pane.“
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé ‚já‘?“
„To vskutku ne, pane.“
Co si myslíte, mnichové: jsou mentální formace trvalé nebo pomíjivé?“
„Pomíjivé, pane.“
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?“
„Strastné, pane.“
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé ‚já‘?“
„To vskutku ne, pane.“
Co si myslíte, mnichové: je vědomí trvalé nebo pomíjivé?“
„Pomíjivé, pane.“
„A to, co je pomíjivé, je strastné nebo šťastné?“
„Strastné, pane.“
„Ale co je pomíjivé, strastné, podrobené změně, je správné o tom uvažovat takto: toto je moje, toto jsem já, toto je mé ‚já‘?“
„To vskutku ne, pane.“
„Proto, mnichové, jakýkoli je zde tělesný tvar, ať už minulý, budoucí, či přítomný, ať vlastní či nále-
p.19
žející někomu jinému, ať hrubý či jemný, ať nízký či vznešený, daleký nebo blízký, všechny tělesné tvary by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé ‚já‘.
A dále, mnichové, jakékoli je zde pociťování, ať už minulé, budoucí, či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy pociťování by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé ‚já‘.
A dále, mnichové, jakékoli je zde vnímání, ať už minulé, budoucí, či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy vnímání by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé ‚já‘.
A dále, mnichové, jakékoli jsou zde mentální formace, ať už minulé, budoucí, či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy mentálních formací by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé ‚já‘.
A dále, mnichové, jakékoli je zde vědomí, ať už minulé, budoucí, či přítomné, ať vlastní či náležející někomu jinému, ať hrubé či jemné, ať nízké či vznešené, daleké nebo blízké, všechny druhy vědomí by měly být nahlíženy s pravou moudrostí, takové jaké skutečně jsou, takto: toto není moje, toto nejsem já, to není mé ‚já‘.
p.20
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od těla, pociťování, vnímání, mentálních formací a vědomí.
Když se odvrátí, ustanou jeho touhy. Následkem ustání tužeb se osvobodí. A osvobozen bude vědět: Je osvobozeno! A pochopí: Ukončeno je zrozování, svatý život je uskutečněn, je uděláno to, co mělo být uděláno, nic z tohoto už mne dále nečeká.“
Toto řekl Vznešený. Potěšena, skupina pěti mnichů souhlasila s tím, co Vznešený řekl. A když byl podán tento výklad, mysl všech pěti mnichů byla neulpíváním osvobozena od nečistot.
p.21
Rozprava o ohni
(Samjutta-nikája, Salájatana-samjutta, Sabbaka-vagga, 28)
Takto jsem slyšel. Jednou dlel Vznešený v Gaji, na místě zvaném Gajasísa, spolu s tisícem mnichů. Tam Vznešený oslovil mnichy takto:
„Ó mnichové, všechno je v ohni. Co všechno, mnichové, je v ohni?
Oko, mnichové, je v ohni, tvary viditelné okem jsou v ohni, zrakové vědomí je v ohni, zrakový kontakt je v ohni. I ty pocity, jež vznikají se zrakovým kontaktem jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu, zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
Ucho, mnichové, je v ohni, zvuky slyšitelné uchem jsou v ohni, sluchové vědomí je v ohni, sluchový kontakt je v ohni. I ty pocity, jež vznikají se sluchovým kontaktem jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu,
p.22
zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
Nos, mnichové, je v ohni, vůně cítitelné nosem jsou v ohni, čichové vědomí je v ohni, čichový kontakt je v ohni. I ty pocity, jež vznikají s čichovým kontaktem jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu, zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
Jazyk, mnichové, je v ohni, chutě cítitelné jazykem jsou v ohni, chuťové vědomí je v ohni, chuťový kontakt je v ohni. I ty pocity, jež vznikají s chuťovým kontaktem jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu, zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
Tělo, mnichové, je v ohni, věci, jichž se dotýkáme, jsou v ohni, tělesné vědomí je v ohni, tělesný kontakt je v ohni. I ty pocity, jež vznikají s tělesným kontaktem jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu, zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
p.23
Mysl, mnichové, je v ohni, myšlenkové předměty jsou v ohni, vědomí mysli je v ohni, kontakt mysli je v ohni. I ty pocity, jež vznikají s kontaktem mysli jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální, ty jsou také v ohni.
Čím je to způsobeno, že jsou v ohni? Jsou v ohni dík plamenu vášně, plamenu nenávisti, plamenu zaslepenosti, dík zrození, stárnutí, smrti, dík žalu, zármutku, strasti, sklíčenosti a dík zoufalství. Tak vám pravím.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od oka, odvrací se i od tvarů viditelných okem, odvrací se i od zrakového vědomí, odvrací se i od zrakového kontaktu, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají se zrakovým vědomím jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od ucha, odvrací se i od zvuků slyšitelných uchem, odvrací se i od sluchového vědomí, odvrací se i od sluchového kontaktu, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají se sluchovým vědomím jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od nosu, odvrací se i od vůní cítitelných nosem, odvrací se i od čichového vědomí, odvrací se i od čichového kontaktu, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají s čichovým vědomím jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od jazyka, odvrací se
p.24
i od chutí cítitelných jazykem, odvrací se i od chuťového vědomí, odvrací se i od chuťového kontaktu, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají s chuťovým vědomím jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od těla, odvrací se i od věcí, jichž se dotýká, odvrací se i od tělesného vědomí, odvrací se i od tělesného kontaktu, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají s tělesným vědomím jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Mnichové, když vznešený žák toto slyší a dle toho také vše nahlíží, odvrací se od mysli, odvrací se i od myšlenkoých předmětů, odvrací se i od vědomí mysli, odvrací se i od kontaktu mysli, odvrací se i od těch pocitů, jež vznikají s vědomím mysli jako s podmínkou, ať jsou příjemné, nepříjemné nebo neutrální.
Když se odvrátí, ustanou jeho touhy. Následkem ustání tužeb se osvobodí. A osvobozen, bude vědět: Je osvobozeno! A pochopí: Ukončeno je zrozování, svatý život je uskutečněn, je uděláno to, co mělo být uděláno, nic z tohoto už mne dále nečeká.“
Toto řekl Vznešený. Potěšeni, mnichové souhlasili s tím, co Vznešený řekl.
A vskutku, když byl podán tento výklad, mysl všech tisíce mnichů byla neulpíváním osvobozena od nečistot.
p.25
Rozprava ke Kálámům
(Anguttara-nikája, Tika-nipáta, Mahá-vagga, 65)
(1) Takto jsem slyšel. Jednou Vznešený, když putoval zemí Kósalanů s velkým společenstvím mnichů, přišel do města Kálámů, nazývaného Késaputta.
Kálámové, obyvatelé Késaputty, slyšeli: „Ctihodný Gótama, syn národa Sakjů, jenž odešel do bezdomoví ze sakjovské rodiny, došel do Késaputty.
A o tomto ctihodném Gótamovi jde velmi dobrá zvěst: On je vskutku Vznešený, arahant, pravě a zcela probuzený, s dokonalým věděním a jednáním, ten, který dobře odešel a vidí svět, neporovnatelný vůdce těch, kteří vést se dají, učitel bohů a lidí, probuzený, vznešený.
On ukazuje tento svět jaký je, s jeho bytostmi, bohy, démony, bráhmany a samany, s bytostmi božskými i lidskými, když sám to vše jasně pochopil pravým věděním. Vykládá Dhammu, dobrou na počátku, dobrou uprostřed a dobrou na konci. Prohlašuje svatý život, zcela naplněný a dokonale čistý. Vskutku je dobré vidět takové arahanty.“
(2) A tak Kálámové z Késaputty přišli k Vznešenému. A když k němu přišli, někteří vzdali Vznešenému úctu a usedli po straně, někteří si s ním vyměnili pozdravy a po přátelském rozhovoru usedli
p.26
po straně, někteří pozdravili Vznešeného sepjatými dlaněmi a usedli po straně, někteří oznámili své jméno a rod a usedli po straně, někteří, aniž promluvili, usedli po straně.
Když takto Kálámové z Késaputty usedli po straně, řekli Vznešenému: „Ctihodný pane, jsou někteří samanové a bráhmani, kteří přicházejí do Késaputty. Vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Ale také jiní samanové a bráhmani přicházejí do Késaputty. Také oni vykládají a osvětlují jen své vlastní nauky, ale nauky jiných napadají, opovrhují jimi a trhají je na kusy. Ctihodný pane, je v nás pochybnost a nejistota ohledně nich – který z těchto ctěných samanů a bráhmanů mluvil pravdu a který lež?“
(3) „Vskutku, Kálámové, máte proč pochybovat, být nejistí; nejistota ve vás vznikla ve věci, ve které je nutno pochybovat. Pohleďte Kálámové. Nespoléhejte